|
Alžběta Valentová (roz.Zöllnerová): Ke 100. výročí úmrtí Elišky Zöllnerové… |
 |
 |
 |
|
Napsal uživatel Jiří Václavík
|
|
Středa, 02 Březen 2011 00:00 |
|
Jméno Elišky Zöllnerové (* 31. 7. 1822) už znají asi jen její potomci, možná i některé herecké rodiny a historikové, kteří se zabývají dějinami našeho divadelnictví. Proto nejprve krátké připomenutí divadelní společnosti, kterou Eliška Zöllnerová vedla jako ředitelka více než 45 let.
|
|
Celý článek...
|
|
Záhadné zmizení velkého zvonu |
|
|
|
|
Napsal uživatel Andrea Micherová
|
|
Pondělí, 08 Listopad 2010 17:00 |
 Dle vyprávění pana Karla Čestického st.: Jen málokdo už dnes asi ví, že zvonice farního kostela sv. Víta v Častolovicích ukrývala až do roku 1916 hned čtyři zvony – velký zvon z roku 1612, prostřední zvaný Orlík z roku 1564, malý „poledník“ z roku 1509 a umíráček z roku 1775. Ještě bych měl zmínit také tzv. sanktusník z roku 1773, který visel na malé věžičce. Bohužel zdlouhavé boje 1. světové války a z toho plynoucí postupný nedostatek strategických surovin donutily vládu k rekvizici kostelních zvonů a právě tři posledně jmenované zvony se staly oběťmi první rekvizice v roce 1916. Stejný osud měl o rok později potkat i velký zvon. Stalo se ale něco neočekávaného….
|
|
Celý článek...
|
|
|
Ochotníky v Častolovicích nic nevzkřísí |
|
|
|
|
Napsal uživatel Marie Kalmusová
|
|
Pátek, 08 Říjen 2010 06:00 |
|
 Většina pamětníků ochotnického divadla jsou již starší ročníky. Dnešním mladým lidem naše vzpomínky připadají už hodně zaprášené a nic jim pochopitelně neříkají. Patřím k těm „mladším“ – posledním ochotníkům v Častolovicích. Chtěla bych oprášit svoji vzpomínku na rok 1967, kdy jsme v létě na Přírodním divadle hráli pohádku Princezna se zlatou hvězdou na čele, pod laskavým režijním vedením paní Marie Matuškové.
|
|
Celý článek...
|
|
Karel Čestický st.: Zachráněný prapor |
|
|
|
|
Napsal uživatel Andrea Micherová
|
|
Pondělí, 04 Říjen 2010 07:00 |
|
 Moc rád vzpomínám na veselou historku, jejímž hlavním hrdinou byl můj pradědeček Jan Červinka. Bydlel v jednom ze stavení za kostelem, které bychom už dnes marně hledali, ale stálo v místech, kde se dříve říkalo „Na včelnici“.
Pradědeček bojoval pod velením známého rakouského generála A.K.F. Windischgrätze a v jedné z bitev se nevědomky a čistě náhodou stal velkým hrdinou. Když totiž v zápalu boje zaujímal se svými spolubojovníky pozice v močále, hledali kus nějaké látky, na který by si lehli, aby jim nebyla zima. Později se ukázalo, že oním kusem látky nebylo nic jiného a méně důležitého než plukovní prapor.
|
|
Celý článek...
|
|
|
|
|
|
|
Strana 1 z 3 |
