Většina pamětníků ochotnického divadla jsou již starší ročníky. Dnešním mladým lidem naše vzpomínky připadají už hodně zaprášené a nic jim pochopitelně neříkají. Patřím k těm „mladším“ – posledním ochotníkům v Častolovicích. Chtěla bych oprášit svoji vzpomínku na rok 1967, kdy jsme v létě na Přírodním divadle hráli pohádku Princezna se zlatou hvězdou na čele, pod laskavým režijním vedením paní Marie Matuškové.

Princem byl Petr Tomeš, princeznu Ladu jsem hrála já a rok přede mnou Miluška Krpatová, krále Kazisvěta pan Buřil, chůvu paní Buriánová a pana krále hrál pan Chvojka starší a kuchtíka Luděk Chvojka. Zmínění „staří“ zkušení herci spolu s paní režisérkou usměrňovali naše mládí a učili nás lásce k divadlu tím, že jej s námi hráli a že je to bavilo a nevadilo jim obětovat několik večerů týdně. A že nás v té pohádce tenkrát bylo mladých! Vzpomínám na dívky, které tančily labutí tanec u fontány -slečny Hubálková, Bělková, Podolská, na zbrojnoše a dvořany pány J. Chvojku, J.Mikšíka a M. Frýdu, dvorní dámy – E. Horynovou, J. Šumichrastovou, M. Hubálkovou, A. Bělkovou a mnohé další.
Měli jsme radost z toho, že se daří. Přírodní divadlo jsme po dva roky za sebou úplně celé vyprodali!
Paní Matušková usměrňovala naši nezkušenost a bděla nad námi  s laskavým pochopením .
Zkrátka bylo tzv. „zaděláno“ na novou ochotnickou generaci. Nevím, proč v tom tenkráte nikdo nepokračoval. Pravděpodobně si „staří“ ochotníci nevychovali své nástupce, aby nás „mladé“vedli dále. Změnila se doba. Nikomu se nechtělo chodit z domova navečer několikrát týdně krotit omladinu a něco ji učit. Vždyť si mohli v klidu domova zapnout TV a měli to bez práce. Už nebyl nikdo, koho by bavilo „hrát“ si na divadlo a dát něco sami ze sebe a hlavně zcela zadarmo, jen pro tu radost z hraní.
Nám zůstaly vzpomínky a pár černobílých fotek v albech. Přála bych častolovským dětem, aby měly jednou také na co vzpomínat.
Pokud by v době internetu mělo divadlo vstát z mrtvých a stát se zázrak, tak to bude zcela nová podoba se zcela novými tématy a způsoby provedení. Kdoví, možná ….