narodil se roku 1917 v obci Nosislav, zemřel 14. března 1968  v Praze na Strahově

Častolovický hřbitov je místem posledního odpočinku generálplukovníka Vladimíra Janka.

Vladimír Janko pocházel z chudé moravské rodiny. Po absolvování reálného gymnázia 4.10.1936 nastoupil k výkonu prezenční služby k pěšímu pluku v Brně, odkud byl vyslán do školy pro důstojníky v záloze a poté se stal posluchačem Vojenské  akademie v Hranicích. Z vojenské akademie odcházel 14.8.1938 s hodností poručíka pěchoty a byl přidělen k pěšímu pluku 47 v Mladé Boleslavi.  Po nacistické okupaci byl dne 15.6.1939 propuštěn z armády. Již v srpnu 1939 přešel česko - polskou hranici a 26. srpna se prezentoval v československém Legionu v Bronowicích. 18. září, den poté, co na polské území vtrhla sovětská vojska se dostal do internace. Od 7.2. 1942, již v hodnosti nadporučíka, působí jako velitel výcvikové 3. pěší roty u československé jednotky v Buzuluku.  V březnu 1943 brání s rotou přechody přes řeku Mža u Sokolova a v noci z 9. na 10. března  řídí útok na Sokolovo. Za prokázanou odvahu a statečnost byl vyznamenán čs.Válečným křížem 1939 a sovětskou medailí Za odvahu. V březnu 1943 je vyslán do tankového učiliště v Tambově. Z instruktora se stává postupně velitelem tankové roty, náčelníkem štábu, velitelem tankového praporu, velitelem tankového pluku a na konec i velitelem tankové brigády. Zúčastnil se bojů o Kyjev a dalších bojů na Ukrajině. Stoupá i hodnostně. 15.2.1944 se stává kapitánem, 29.7.1944 štábním kapitánem, 1.10.1944 majorem, 17.4.1945 podplukovníkem, 1.4.1946 plukovníkem. V srpnu 1944 stanul v čele tankové brigády, s níž se zúčastnil bojů na Dukle a v ostravské operaci.

Po osvobození se stal náčelníkem tankového praporu v Moravské Třebové a od listopadu 1945 je náčelníkem štábu velitelství tankového vojska ministerstva národní obrany. Počátkem roku 1946 je vyslán ke studiu na Vojenské akademii Klimenta Vorošilova v SSSR. Po návratu domů krátce působil jako profesor taktiky a náčelník katedry na Vysoké vojenské škole v Praze. Od jara 1948 je náčelníkem tankového vojska MNO, od července 1950 velitelem tankového sboru v Olomouci. K 1. říjnu 1950 byl Vladimír Janko povýšen do hodnosti brigádního generála. V té době je ministrem národní obrany zeť Klementa Gottwalda dr. Alexej Čepička. V armádě probíhají čistky a „nespolehliví“ důstojníci jsou nahrazováni dělnickými kádry. Brigádní generál Janko čistky v armádě ustojí a roku 1950 vstupuje do KSČ. Ministra národní obrany si na svoji stranu získá vyzrazením osobních a politických názorů náčelníka štábu Richarda Tesaříka. K 20. říjnu 1950 je pověřen velením tankového vojska MNO a 12.2.1952 je do této funkce ustanoven definitivně. V létě 1953 je již generálporučíkem. Od 11.10.1956 se stává Vladimír Janko zástupcem náčelníka generálního štábu pro tankové a mechanizační vojsko, od 28.7.1958 působí jako náměstek ministra národní obrany. V říjnu 1961 mu je udělena hodnost generálplukovníka. Od 26.10.1966 Janko zastával funkci náčelníka hlavní správy pozemního vojska a zástupce ministra.

V Československé republice nastává napjatá vnitropolitická situace. Vážně je ohroženo zejména postavení I. tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného. Na ministerstvu národní obrany se otevřeně mluví o možné vojenské podpoře Antonína Novotného. Do tajných plánů jsou zasvěceni generál Šejna, tajemník Hlavního výboru KSČ na MNO, vedoucí 8. státně administrativního oddělení ÚV KSČ M.Mamula a generál Rytíř. Probíhá řada složitých jednání s generály Rytířem, Širůčkem a dalšími. Situace se však vyvíjela zcela opačným směrem. I. tajemníkem ÚV KSČ se stal Alexander Dubček. Koncem ledna je zatčen Šejnův tajemník pplk. Moravec a na povrch se dostávají informace o připravovaném puči. Generál Šejna prchá 25.2.1968 do zahraničí a odpovědnost za nezdařený puč je připisována generálplukovníkovi Vladimíru Jankovi. To už se blíží konec jeho života. Při cestě služebním vozem Tatra 603 dne 14. března 1968  v Praze na Strahově generálplukovník Janko umírá na následky průstřelu hlavy z osobní zbraně ráže 9 mm. Historie doposud bohužel nepřinesla jednoznačné důkazy o tom, zda se jednalo o sebevraždu, nebo vraždu s politickým podtextem.