narozena 31.7.1822 v Also Tök, zemřela 25.7.1911 Častolovicích

Tanečnice, později jako vdova po Filipovi Zöllnerovi principálka kočovné herecké společnosti divadelní působící v Čechách od roku 1851 do roku 1945. Obětavá organizátorka, energická a schopná, význačná osobnost ochotnického a postupně i profesionálního divadla v Čechách. Čestná členka Ústřední jednoty českého herectva. Pochována v Častolovicích.

S Častolovicemi pojí Elišku Zöllnerovou místo jejího posledního odpočinku, kdy zde raněna mrtvicí umírá v kruhu rodiny v nedožitých  89 letech. /Nejmladší syn Elišky Zöllnerové Karel opustil v roce 1902 divadlo, usadil se v Žamberku, jako nájemce hotelu U modré hvězdy. Později se přestěhoval do Častolovic, kde od roku 1907 provozoval se společníkem malou továrnu na lepenkovou krytinu Kümmer a Zöllner, zemřel ve 30. letech 20. století v Potštejně/.

Její hrob nalezneme v jihozápadní části hřbitova za kaplí sv. Máří Magdaleny. Je opatřen nápisem:“ Zde odpočívá babička Zöllnerová 31.7.1822, 25.7.1911, Spi sladce!“  Eliška Zöllnerová se narodila 31.7.1822 v Also Tök pod rodným jménem Erzebét Cinegeová. Původně byla tanečnicí v Pešti, kde se seznámila s ředitelem divadelní společnosti Filipem Zöllnerem (1782 - 1863), se kterým jako jeho žena přišla do Čech. Zöllnerova společnost se stala nejvýznamnější českou kočovnou divadelní společností, působící v Čechách v letech 1851 až 1945. Původně hrála společnost německy, od roku 1853 se stala mateřským jazykem herců čeština. Ředitel společnosti Filip Zöllner angažoval české herce a autory v čele s J. K. Tylem. Po smrti manžela v roce 1863 se stala Eliška Zöllnerová principálkou kočovné herecké společnosti, kterou vedla až do své smrti v roce 1911.  Putovala po vlastech českých, stále obklopena herci a herečkami, o které se všemožně starala. Zöllnerova společnost v 2. pol. 19. stol. významně ovlivnila úroveň českého mimopražského divadelnictví.V souboru se vystřídala řada věhlasných jmen herců a hereček. V roce  1878 vystoupil se společností E. Vojan, Václav Vydra, Jindřich Mošna, Josef Franke, Karel Želenský nebo Otýlie Sklenářová. Eliška Zöllnerová byla tak zapálena pro divadlo, že když nedoslal společnost povolení hrát v Brně česky, vydala se na cestu do Vídně až k samotnému císaři Františku Josefovi a povolení od něho osobně získala. Za svoji práci a zásluhy o české divadlo byla babička Zöllnerová vyznamenána čestným členstvím Ústřední jednotou českého herectva. V roce 1911 ji v Hořovicích postihla mozková mrtvice, přijela celá společnost s babičkou do Častolovic, kde  po krátkém odpočinku zemřela. Když herci vynášeli babičku z úmrtního domu, byl parný červencový den. Hudba hrála melodie z Dalibora a herci zapěli dueto z Prodané nevěsty, melodie, které měla tato počeštělá cizinka ze všech nejraději. Nad hrobem zesnulé promluvil režisér Vinohradského divadla Dobrovolný. A tak, jak napsal někdejší kapelník Josef Čermák, spočine v zemi, konečně odloučena od herců a hereček, hrajících na divadle a zpívajících, odloučena od beden, košů a kufrů, od drah a silnic, od kulis a prken, znamenajících svět.