Známy herec Václav Vydra st., otec Václavy Vydry ml. a dědeček Václava Vydry nejml. napsal knihu Má pouť životem a uměním, ve které upřímně vzpomíná na své herecké začátky a první setkání s babičkou Zöllnerovou:
Na začátku února 1893 dodal si študentík šesté třídy plzeňské německé reálky odvahu a napsal Zöllnerům a společnosti F. Pokorného psaní s tímto textem:
Plzeň, 4. února 1893.
Velectěný pane!
Jelikož již dávno bylo mým přáním státi se hercem, za kterouž příčinou se mi studentský život čím dále tím nesnesitelnějším zdá, odhodlal jsem se toto své vroucí přání uskutečniti. Vystoupiv rozhodně před rodiče, dostal jsem povolení, že po skončení tohoto školního pololetí (11. února) si nějaké místo vyhledati smím. Obracím se tudíž k Vám s prosbou, jestli nějaké uprázdněné místo máte, které bych od 15. t.m. nastoupiti mohl. Chodím zde do šesté třídy reálné školy německé a očekávám, že toto půlletí se zcela dobrým prospěchem skončím. Jsem 17 let stár, 1 m 80 cm velký a úplně zdravý. Nevystupoval jsem sice doposud nikde, ale doufám, že bych hned z počátku v dosti velkých úlohách vystupovati mohl. Jsem dosti dobrý barytonista, po případě basista a hraji jakž takž na housle. Samo sebou se rozumí, že dle not zpívati umím, mohl bych tedy zcela dobře ve Vašich opereách ve sboru zpívati.
Podmínky mé jsou skromné, požaduji jen tolik, abych slušně vycházeti mohl. Prosím tedy, velectěný pane, byste mi laskavě a brzy své mínění sdělil stran druhu úloh a gáže; stran této račte mi přibližně udati, mnoho-li by obnášeti mohla.
Adresa jest
Wenzel Wydra
Studierender an der deutschen Staatsrealschule in Pilsen.
Nedivte se, že píši adresu německy, poněvadž jsou u nás velcí Germáni, musím tuto adresu takto psáti, já však, ačkoli zcela dobře německy umím, jsem velkým Čechem. Poroučeje se do přízně Vaší i celé Vaší společnosti o brzkou odpověď prose, zůstávám Váš oddaný
V. Vydra
