V Cibulkově kalendáři pro filmové pamětníky 2014 jsem zaznamenal jeden zajímavý a podle mne i pravdivý názor na módu a život, který vyslovila nádherná žena a opravdová hvězda stříbrného plátna paní Adina Mandlová (1910-1991).

Pravila: „ Diváci tehdy ještě považovali za samozřejmé, že vzdávají hold hercům tím, že přijdou v gala – vymydlení, učesaní a perfektně oblečení. A ženy se uměly strojit s opravdových vkusem, což se, bohužel, s léty vytratilo. Já si totiž myslím, že uniformita oblékání souvisí s uniformitou myšlení. To, co dnes ženy převážně nosí, jim půvabu nepřidává. Dříny a tričko jsou snad praktické oblečení, ale potlačují ženskost. Vedle lesku však s třicátými lety zmizely i bezstarostnost a veselí, jež neoddělitelně patřily k velkolepému životnímu stylu bohaté země. A ten se nevrátí, protože se změnili lidé i život sám.“

PS: Bylo mi opravdu smutno, když jsem v Národním divadle potkával diváky v riflích a mikynách.