O tom, že známý stavební materiál vyvinutý v 19. století má dlouhodobou životnost, není dnes pochyb. Tehdejší reklamní materiály opravdu nelhaly. Jaká je však spojitost mezi Častolovicemi, Eternitem a věčností? Na to by nám, alespoň částečně, mohl dát odpověď tento článek. Ale začněme od začátku.

Svůj název získal ETERNIT z latinského slova aeternitas, což v překladu znamená věčný. A jsme u zmiňované věčnosti.

Vynálezce Eternitu Ludwig Hatschek se narodil 9. října 1856 v Těšeticích u Olomouce. V tomto hanáckém městečku žil do svých deseti let a pak se s rodinou přestěhoval do Lince, neboť zde otec převzal místní pivovar se sladovnou a později se stal i jeho majitelem. Po absolvování obchodní školy v Linci vystudoval malý Ludwig pivovarskou školu ve Weihenstephanu nedaleko Mnichova a poté nastoupil do otcova pivovaru. V roce 1891 byl pivovar přeměněn v akciovou společnost Linzer Actienbrauerei und Malzfabrik. Zakcionováním pivovaru Hantschekovi firmu defakto prodali. Při té příležitosti obdržel Ludwig od otce 100.000 zl. Mladý Ludwig Hatschek se následně vydal do světa, hledat své uplatnění, které až později spatřil ve stavebních hmotách. Mezitím jeho žena Rosa, která pocházela z rodiny bankéře Würzburga, našla a zakoupila v Horním Rakousku nepoužívanou papírnu v obci Schöndorf u Vöcklabrucku. Zde v roce 1893 založil Ludwig Hatschek svoji firmu Vöcklabruck. V roce 1900 si již nechává patentovat právě objevenou směs z azbesto-cementu, patent na střešní krytinu obdrží až o rok později. Vyvinutý materiál je tvořen z 90% cementem a z 10% vlákny azbestu spojeného pomocí kartonážního stroje s vodou. Výsledkem jeho pokusů a snažení je nehořlavá hmota s nízkou hmotností, vhodná nejen pro střešní krytiny. O jejich účincích na lidské zdraví však pranic netuší. Výrobek získává jméno Eternit a úspěšně se šíří do světa.

...pokračování příště...

Pozn.: V textu byly použity informace a fotografie převzaté z věstníku Muzea cenných papírů č.4/2010.