konsistorní rada, osobní děkan a farář ve Vrbatově Kostelci a Častolovicích
Narodil se 21. 12. 1904 v Hrošce č. p. 95 v rodině koláře a rolníka Josefa Koska a Františky Koskové, rozené Javůrkové ze Zádolí, zemřel 27. 2. 1979 v Rychnově nad Kněžnou a je pochován na hřbitově v obci Lično v okrese Rychnov nad Kněžnou.
Měl sedm sourozenců - sestry Františku (1892 - 1914), Marii (1898 - 1918), Filoménu (1902 - ?), Annu (1909 - ?) a bratry Josefa (1894 - 1895), Josefa (1896 - ?), Jiřího (1900 - ?).
Na kněze byl vysvěcen (primice) 26.6.1940, od roku 1940 do roku 1942 kaplanoval v Borohrádku, potom odešel jako administrátor do Vrbatova Kostelce, kde se stal roku 1945 farářem.
Během působení Jana Koska na farnosti ve Vrbatově Kostelci se odehrála jedna z velkých tragédií lidské společnosti. Ve středu 24. června 1942 vypálili nacisté osadu Ležáky na Chrudimsku. Hrdinou ležácké tragédie se stává i vrchní četnický strážmistr Karel Kněz, který se narodil 16. ledna 1899 v obci Nehodiv, okres Klatovy a zemřel vlastní rukou 22. června 1942 mezi Habrovčí a Loukou u Vrbatova Kostelce, nedaleko Ležáků, kde se zastřelil služební zbraní. Přestože vrchní četnický strážmistr Karel Kněz ukončil život vlastní rukou, nemůže být rozhodně považován za sebevraha. Tuto skutečnost si uvědomovali lidé už tenkrát, když ho tamní farář s hrobníkem odmítli přes urgence okupačních německých úředníků pohřbít za hřbitovní zdí. Pohřbu se nesměl zúčastnit nikdo z místních, pouze jen manželka a synové. Hrob Karla Kněze se nachází ve Vrbatově Kostelci a později společně s ním na stejném místě spočinula i milovaná manželka. Duchovním, který odmítl pohřbít Karla Kněze jako sebevraha byl farář Jan Kosek, jenž později všemožně podporoval jeho rodinu, synovi Jaroslavovi vystrojil veselku.
Po smrti častolovického faráře P. Jaroslava Petra (zemřel r. 1947) požádal o uprázdněné beneficium v Častolovicích P. Jan Lebeda, zdejší administrátor, a P. Jan Kosek, působící ve Vrbatově Kostelci. Místo bylo přiděleno faráři Koskovi. S tímto rozhodnutím však nebyli spokojeni častolovičtí farníci ani pan administrátor, a tak nastalo nebývalé pozdvižení, které přerostlo rozměry Častolovic a bylo prezentováno i v tehdejším tisku. Do Hradce Králové, do Prahy, k patronu kostela Leopoldu Šternberkovi byly vysílány deputace nespokojených občanů. Bez úspěchu. Nový farář byl telegraficky povolán do Častolovic. Naštvaní farníci se rozhodli, že mu zabrání v přístupu na faru. Jan Kosek přijel do Častolovic dne 8. 7. 1948 ve 14 hodin vlakem od Hradce Králové. Jeho příjezd byl očekáván již od rána, proto nádraží bedlivě střežila hlídka místních chlapců, která ihned po vystoupení pana faráře z vlaku, vyrazila na kole sdělit informaci o příjezdu nechtěného faráře nahněvaným farníkům. Pan administrátor raději dopoledne odjel do Lična, kde vyčkával, jak vše dopadne. Během chvíle se před farou srotily davy odbojných lidí a než došel nový farář k místu svého působení, bylo témě celé městečko na nohou. Duchovní správce nebyl vpuštěn do fary a byl častován nadávkami a hrubými urážkami, proto se raději narychlo přes lávku nad silnicí, uchýlil do bezpečí kostela. Mezitím se na lávce seskupilo větší množství poštvaných dětí, které vykřikovaly: „My Vás nechceme! My Vás nechceme!“ Vlna odporu a napadání pokračovala. Pořádek museli zjednávat místní četníci. Jan Kosek byl pak nucen dojít pěšky na nádraží do Kostelce nad Orlicí a odtud odjel zpět do Hradce Králové a dále do Vrbatova Kostelce. Dlouho do noci hlídaly zejména rozvášněné ženy a děti faru a domů je vyhnal až hustý déšť.
Celý incident měl dohru u Jeho excelence biskupa Dr. Miřice Píchy v Hradci Králové. Ten pozval oba kněze na své letní sídlo do Chrásti a vyzval je ke smíru. A výsledek? Nový farář nastoupil v tichosti na častolovickou faru dne 26. července 1948 a administrátor P. Jan Lebeda odešel do Pohledu u Havlíčkova Brodu. Farář Jan Kosek si během svého působení v Častolovicích svým chováním a lidským přístupem získal farníky na svou stranu a mnozí se mu později omluvili a požádali ho o odpuštění.
(Pozn.: Autor bude rád za případná doplnění a upřesnění. Zpracováno za významné podpory vnučky Karla Kněze Aleny Kučerové, Václava Fanty z Nového Města nad Metují a Farnosti Častolovice.)
