(pokračování čtvrté části)

Národní listy dne 7.6.1922 zveřejňují článek: 7.500,- korun bylo dr. Lobkowitzovi vráceno. V červenci 1920 si tajemník Frühauf vypůjčil pro Družinu československých legionářů, potažmo V. Čeřenského u velkostatkáře Štěpána Bergra z Karlových Varů půjčku 30.000,- korun, dle Frühaufa mu Čeřenský za tento čin vroucně děkoval, Čeřenský však poskytnutí půjčky popřel a Frühaufa zažaloval za podvod (věc řešil soud v Chebu, řízení bylo zastaveno). Tajemník Frühauf měl Čeřenskému peníze předat v jeho bytě v pražském Hotelu Štěpán. Když Družina připravovala vydání publikace Alba francouzských bojišť, půjčil velkostatkář V. Čeřenskému znovu. Dal mu do rukou dvě spořitelní knížky a šek na 5.000,- korun. Čeřenský vybral z knížky 25.000,-korun, vystavil stvrzenku z níž nebylo patrné, zda peníze vybíral jako fyzická osoba nebo jako předseda Družiny. Druhý den Čeřenský knížky i šek Bergrovi vrátil. Velkostatkář starý šek roztrhal a vystavil nový na 5.000,- korun, což mu Čeřenský potvrdil stvrzenkou. Když pak žádal Berger o vrácení půjčky, bylo na něj podáno trestní oznámení za urážku na cti. Položka 20.000,- korun byla v účetnictví Družiny zanesena na výlohy spojené s procesem Čeřenský versus Beneš.

V. Čeřenský na začátku procesu žádal, aby byly veřejně přečteny jeho námitky proti tomuto přelíčení, což bylo soudem zamítnuto. Státní zastupitelství informovalo přítomné o tom, že bylo zastaveno trestní řízení proti Frühaufovi a Miroslavu Hájkovi. Jako první byl slyšen svědek Miroslav Hájek, který potvrdil žalobu. Při jeho vystoupení došlo k prudké výměně názorů s Čeřenským. Čeřenský popíral, že by mu dal vizitku pro dr. Lobkowitze. Svědek Hošek (pokladní Družiny) se vyjadřoval k průběhu vydávání alba francouzských bojišť. Dr. Lobkowitz, potvrdil předání peněz Hájkovi a že viděl vizitku s poděkováním pocházející údajně od Čeřenského, ale o její pravosti se nepřesvědčoval. Odpověděl i na dotaz dr. Andřejeviče, že by V. Čeřenskému půjčil peníze i soukromě.

Dne 28. dubna 1923 zaznamenal Čeřenský částečný úspěch, když mu krajský soud změnil rokycanský měsíc vězení na měsíc podmíněně. Podmínkou bylo, aby se ministru zahraničních věcí Edvardovi Benešovi omluvil.

11. prosince 1923 se v Nymburku koná líčení ve věci série procesů kolem Družiny československých legionářů. Václav Čeřenský podává na Miroslava Hájka udání, že 15.000,- korun z uvedeného obnosu (50.000,- korun od velkostatkáře Lobkowitze) použil k jiným účelům, než bylo ujednáno. Hájek 15.000,- korun vyúčtoval a Čeřenského zažaloval pro urážku na cti. Ačkoli se toto událo již před rokem, líčení proběhlo teprve 11.12.1923. Čeřenský odmítá učinit prohlášení, že svá obvinění vůči Hájkovi učinil na základě neúplných informací, za což je odsouzen do vězení na 5 dní. Tento trest mu je změněn na 200,- korun pokuty podmínečně. Ještě před tím je V. Čeřenský odsouzen podmínečně na 1 rok do vězení za utrhání na cti (pozn. výše uváděný spor s Edvardem Benešem).

Dne 10.10.1924 vychází v deníku Národní politika zpráva: Ministr Beneš žaloval svého času majora Čeřenského pro urážlivé výroky na schůzi v Rokycanech a Čeřenský byl okresním soudem v Rokycanech odsouzen na měsíc do vězení nepodmíněně. Na základě odvolání V. Čeřenského mu byl trest odložen s podmínkou, že podá dr. Benešovi dostiučinění. Čeřenský však tak neučinil, proto mu plzeňský soud podmíněný výkon trestu odňal.

Václav Čeřenský tedy musel na jeden měsíc nastoupit do vězení. Soud Václava Čeřenského v procesech týkajících se údajného nevracení dluhů osvobozuje. Jeho jméno však utrpí obrovskou morální újmu a prosoudí celé jmění. Nekonečné soudní tahanice se význačně podepisují i na podlomeném zdraví.

Když 11. prosince 1927 umírá, otisknou o skonu V. Čeřenského noviny pár kratičkých článků. List Národní politika přináší 13.12.1927 tuto zprávu: V neděli zemřel v divisijní nemocnici na Pohořelci major ruských legií a první předseda Družiny československých legionářů Václav Čeřenský.

Jméno Čeřenský má být navždy vymazáno z české historie a upadnout v zapomnění. I přes tuto skutečnost, je na politické i veřejné scéně Václav Čeřenský několikrát přetřásán i po smrti.

V reakci na údajnou omluvu V. Čeřenského dr. Benešovi, publikuje vdova Marie Čeřenská prohlášení: „Můj manžel, Václav Čeřenský, nikdy se p. dru Benešovi neomlouval ani osobně, ani písemně, ani prostřednictvím třetí osoby. Trest, k němuž byl odsouzen pro urážku dra Beneše soudem v Rokycanech dne 31.12.1920, odpykal v pokročilém stádiu své plicní choroby ve vězení vršovickém od 21.11. do 21.12.1924, ačkoli mohl tento trest odvrátiti požadovaným omluvným prohlášením v novinách. Je jasno, že později měl tím méně důvodů, aby hledal cestu k dru Benešovi. Nebyl zatvrzelcem, doznal čestně a loyálně každý omyl, jehož se z nedostatku informovanosti po dlouholetém pobytu v cizině v nových poměrech dopustil, ale svého stanoviska k dru Benešovi nezměnil do konce svého tragického života.“

Poslanec Neumeister zmiňuje legionáře a věčného rebela ve svém projevu v Národním shromáždění Republiky Československé dne 1. prosince 1931 v souvislosti se správou tzv. Strozziho nadace a vojenskými zaopatřovacími požitky. Praví: „....Ministerstvo národní obrany má v rukou správu Strozziho nadace, která je věnována invalidům. Ale za dobu 13 roků nedostali z této nadace invalidé ani haléře, přesto, že k této nadaci patří také rozsáhlý velkostatek a lesy, vyjma invalidovnu zde v Praze. Stále a stále jsou tu obavy, že této nadace bude použito k jinému účelu než k jakému jest určena...... ....Legionářům invalidům Čeřenskému a Limpovi byly vojenské zaopatřovací požitky přiznány naposledy opět pouze na 2 roky, protože jejich tuberkulosa se ještě může zlepšit, ovšem oni se nedočkali ani tohoto rozhodnutí a zemřeli. Naši invalidé legionáři nemají odvolací instance při stanovení procenta výdělečné neschopnosti, stejně jako jí nemají invalidé důstojníci. Proto tak tvrdě se postupuje proti našim invalidům - legionářům, takže jich ministerstvo národní obrany uzdravilo téměř plných 9000 a zbavilo se jich, předalo je ministerstvu sociální péče......“ 

Václav Čeřenský je pohřben na Olšanském hřbitově č.9, oddělení XI, číslo hrobu 233. Archiv pražského hradu obsahuje pod signaturou T425/22 karton 94 s dosud neprobádanou složkou Čeřenský Václav, doručovatel tajných depeší.

Ani bratři legionáři na svého druha a spolubojovníka nezapomínají. Dne 7. října 1934 je na Olšanském hřbitově odhalen Václavu Čeřenskému pomník. Jeho autorem je sochař Antonín Kotrba z Prahy 7. Jedná se o bronzový odlitek, který je vyroben v umělecké slévárně Františka Bartáka rovněž z Prahy 7.