pokračování 2. dílu...
Dvadcátej první.
Jestliže by se pak kdo rychtáři aneb konšelům zprotivil a nebo na ně sáhl, má jako odbojník práva podle uznání trestán býti. Lidem pak přespolním, buď ve dne, neb v noci, aby každej pokoj dal a všelikterakau poctivost jim náležitau činíc, překážky žádné ani příčiny k nevoli jim nedával.
Dvadcátej druhej.
Jestliže by se kdy trefilo, že by nějakej pokřik po zhaubcích zemských, zlodějích a lotřích vzešel, tu aby k šturmu zvoníce jeden každý honil, po nich se pustil. Tak, aby každý takový ku právu dosazen a o to trestán býti a jinej dobrej pokoje před ním užíti mohl a to pod pokutau na statku i na hrdle trestáni.
Dvadcátej třetí.
Na jiná panství aby žádnej za žádnýho bez dovolení vrchnosti nesliboval, ani v žádné rukojemství se nedával, a to pod skutečným trestáním.
Dvadcátej čtvrtej.
Aby žádnej člověka přespolního a z jinejch gruntův sobě za podruha bez dovolení JMP nepřijímal. A který by podruh tu přijat byl, ten každý má JMP s jinými podruhy tu povinnost a rovnost zachovati, za kteréhož hospodář každej, aby tomu dosti učinil a ty povinnosti vykonával, slíbiti povinen bude.
Dvadcátej pátej.
Sirotci všickni aby každého roku při památce Nového léta konečně se stavěli. Těm a takovým mají rychtářové to časně oznámiti, ač nechtí-li spravedlnosti své tudy ztratiti. Kterýchžto sirotkův nemá žádnej bez vůle a vědomí JMP sobě aneb jiným, buď domácím neb přespolním a cizopanským, též i vlastních děti svých, jichž k domácí potřebě své nepotřebují, přistavovati, ani k stavu svatého manželství zamlauvati, ženiti, nebo vdávati. Pakliby kdo přesto buď poddaného JMP neb cizopanského z čeládky aneb přátel bez vůle aneb vědomí JMP ženil, vdával a veselí neb vejdavky dělali, ten každý má bez milosti JMP 10 kop grošů českých propadnauti.
Dvadcátej šestej.
Tolikéž nemá žádnej na gruntech panskejch žádného sirotka a děvečky, jakž toho až posavad na křesťanskej obyčej bejvat jest, krásti, bráti anebo vyluzovati, a to pod skutečným trestáním a propadením spravedlnosti.
Tak podobně, kteří by se zle chovali aneb pryč ušli, jaké další trestání, takové potkati má, toho sobě JMP v moci a při vůli pozůstávati ráčí.
Dvadcátej sedmej (v rukopisu sydmy).
Komuž by pán Bůh mezi manžely syna neb dceru na tento svět dáti ráčil, k tomu aby obzvláštní knihy způsobíc v městečku Týništi purkmistru, z vesnic na zámek zapisovati dali. Též kdybykoliv který z těch umřeli a nebo k stavu svatého manželství s dovolením vrchnosti přišel, má se ohlásiti a vymazati dáti a to pod pokutau 5 kop grošů českých, kdo by se tak nezachoval.
Však ty osoby, kteréž by v stav manželský vstaupiti chtěly, mají toho pořádně při rodičích a přátelích, též i při vrchnosti vyhledávati.
Dvadcátej osmej.
Peněz sirotčích ani žádných zádušních bez vůle a vědomí JMP žádnému aby nevydávali, ani půjčovali. Ale kdo by takové peníze při sobě měl, ten aby je zase, i co by tak kdo dlužen byl, bez meškání do truhlice oplatil a složil.
Dvadcátej devátej.
Jakož někteří bezpotřebně statky své plundrují a lesy v nich nemírně mejtíc, zlechčují tím těch gruntův svých, nic neopravujíce, mnozí marně to utrácejíce. Těm a takovým všem se zapovídá a přísně přikazuje, aby žádný bez vůle a vědomí JMP na žádné plavy a k prodaji nic neraubal a neprodával. Však byla-li by jemu toho jaká potřeba, má na to vrchnost vznésti, a tu uzná-li se potřeba toho, nemá se jemu užitku mírného zbraňovati, tak aby tudy gruntové JMP ke škodě ani k spuštění nepřišli, a to pod propadením lesu toho JMP, kdyby se toho dopustil.
Třidcátej.
Kteřiž pak až posavad, jak v městečkách tak podobně po vesnících, stavení svá, ploty, břehy, při lukách spauštějí a nic neopravují, těm všem takovým hospodářům se poraučí, kteříž tak koliv jaké stavení, hradby a břehy opuštěné má, to aby do sv. Bartoloměje nejdéle opraviti, zahraditi a nebo nové zdělati dal. Načež JMP skrze písaře dobrý pozor dáti a takového nepilného a nebedlivého hospodáře jiným ku přikladu skutečně ztrestati dáti chtíti ráčí.
Použitá literatura: Časopis národního muzea 163 z roku 1994, zveřejnil Jaroslav Čechura
(pokračování příště)
