V archivu Národního muzea v Praze je zachován originál instrukce, která má původní signaturu častolovické registratury X/1, kterou napsal patrně sám písař dokumentu. Instrukci si v plném znění můžete přečíst i na našich stránkách:

Artykulové, nařízení, jak a pokud se poddaní v městečkách i v vesnících, lidé na panstvích chovati a zachovati mají, tak a tudy, aby dobrej řád a pořádek mezi poddanejmi JMP zachován byl. Léta Páně 1626.

Předně.
Aby, bojíce se pana Boha všemohoucího, proti jeho svaté milosti nic zlého nečinili, nýbrž podle vůle a rozkazu jeho svaté milosti, zachovávajíce přikázání jeho svatá, k slovu božímu rádi chodili, ním se pobožně řídili, dobře a chvalitebně na světě živi byli. Neděle Páně, svátky zasvěcené, aby ctili, do chrámu Páně s ochotností aby chodili. A kdo by v neděli, aneb v svátek zasvěcený, buďto hospodář neb hospodyně, do kostela nešli: má každý 3 groše české, kolikrát by se koliv toho dopustil, k záduší dáti.
A k tomu, kdoby koliv v takové dni buďto při řemeslích, aneb jakýchkoliv dílech polních dělal, aneb dělati dopustil, má pokuty 10 grošů českých též k záduší dáti. Načež rychtář a konšelé i s kostelníky pozor míti a ty věci říditi i takové pokuty vybírati mají. A jestliže by se sami toho dopustili aneb jiným přehlíželi, dvojnásobní pokutau trestání býti mají.
A poněvadž jak od JM knížecí, pana kardinála a arcibiskupa pražského, vedle obyčeje a řádů církve svaté římské, katolické, každého roku, při postním čase, skrze otevřené patenty, pod jistau a neproměnitedlnau pokutau a přikrau výminkau i kladbau tuze všem vrchnostem, jak duchovním, tak i světským a dostatečně se poraučí a přikazuje, aby táž jedna každá vrchnost poddané své všechny, ode dne 25. měsíce februarii, to jest února, jinak památky svatého Viktorína, léta tohoto: 1631, obojího pohlaví, do příštího svatého Ducha, předně: k zpovědi svaté a potom k přijetí velebné svátosti oltářní pod jednau způsobau, byť pak oni již prve katoličtí byli k obnovení náboženství svého pravého přivedli.
I nechtějíce já jak předně na sebe, tak i na vás poddané mé něco hrozného a těžkého dopustiti přijíti. Pročež podle těch patentův a poručení vůbec prošlých vám všem sausedům a podruhům, poddanejm mejm, žádného dokonce nevynímajíc, pod všechnau nemilosti o tom přístně a dostatečně poraučím, přikazuji a to nakonec při vás všech jmíti chci (aby se již víceji vám do vesnic o to nepsalo a napomínání nečinilo), když se koliv vám od pánův farářův mých v kostele na kazatedlnici věděti dá, abyste z každé vesnice sami hospodářové, hospodyně, synové, dcery [czery] jejich, též čeládka služební obojího pohlaví a k tomu způsobná na ten den od kněze jmenovaný všickni spolu a ne každej zvlášť konečně a zajisto do kostela (připravíce se k tomu jeden každej hodně) nacházeti dávali, časně přicházívali a s zkraušeným srdcem, pokornau a nábožnau myslí zpověď svatau vykonávali, velebnau svátost oltářní pod jednau způsobau přijímávali v tom jmenovaném čase, náležitě se vypořádávali a žádných lidí cizopanských, buďto v službě, neb jinak v podružství, u sebe ani ve vsi nekatolických (leč toliko přes jednu noc, když by se kdy zahodil) nepřechovávali a jich v ničemž do konce nefedrovali.
A hned, od tohoto nynějšího saudu držaného počnauc, potom vždyckny každoročně na věčný a budaucí časy tento pořádek, nařízení a poručení mé jisté dostatečné a neproměnitedlné, bez protržení jeho v nejmenší věci (a to pod pokutau jistau vyměřenau, zde na tomto světě časnau, neproměnitedlnau a na onom budaucím věčnau), tak se zachovávati, vypořádávati a tomu všemu pro dosáhnutí oné věčné odplaty, dosti činívati hleděli a skutkem činívali.
Rychtáři pak s konšeli svými, nynějši i budaucí, napřed před jinejmi se najiti dávajíc, na spolusausedy svý, zda-li se všickni tak poslušně a povinně z jedné každé vesnice zachovávati budau, obzvláštní pozor dávati a mně i budaucím potomkům mým to vše časně v známost uvozovati podli povinnosti svý a tohoto nařízení mého mají.

Druhé.
Kdo by co potupného a nevážného o církvi svaté římské, katholické a apoštolské, jejích řádích, ceremonyjích a starých chvalitebných navyklostech: O blahoslavené Panně Marii, rodičce boží, Všech božích milých svatých od JMC a všem tom domu slavným Rakouským mluvil anebo zpíval, ten má beze všelijaké milosti a práva jiným ku příkladu na hrdle a statku trestán býti. A kdož by co od něho slyšel a nepověděl, ten má jako nevěrný Bohu a vrchnosti z gruntův vypovědin býti a statek propadnauti.

Třetí.
Jeden na druhého pořadem a právem aby na sebe mocí nesahali, ale tak jakž po artykulích doleji psáno stojí, k sobě se zachovali a zachovati hleděli.

Čtvrté.
Přísah lehkomyslných a zlořečení všelijakých nenáležitých, zlodějství, lotrovství, vožhralství, smilstva, cizoložstva a jiného všeho k tomu podobného, což by proti pánu Bohu bylo, aby se všelikterak zdržovali, uvarovali, pod skutečným podle zaslaužení trestáním.

Páté.
Důchody a aužitky panské aby pilně v městečkách purkmistr a konšelé, též v vesnicích rychtářové, vyhledávali a vybírali a časně tu, kdež náleží, dodávali. Škod všelijakých panských, podle vší možnosti své se uvarovali a svých auřadův, příklad na sobě jiným dobrej dávajíce, aby pilní byli. A to pod skutečným trestáním: obzvláštně pak, co se šenku a braní piva ze spilky JMP dotejče, na čemž JM v tom jeden přední důchod náleží, to aby podle obzvláštního nařízeni JMP bráno bylo.
Cizího piva z gruntův jinejch, na sudy, polausudí, čtvrtnice, báně, konve ani žádné nádoby aby odnikud nebrali, ani nenosili, nýbrž kde se šenkují piva JMP, ti aby sobě od těch, kteří šenkují, kupovali. Kdo by pak odjinud pivo bral a kupoval a to naň shledáno bylo, má jeho milosti bečku soli propadnauti a podle vůle JMP mimo to trestán býti. A kdyby rychtář neb konšelé komu to přehlídli a neoznámili, mají dvojnásobnou pokutau trestáni býti. A který by hospodář podruhům to trpěl a přehlížel, též má dvojnásobní pokutau trestán býti.

Šesté.
Též páleného JMP, kteří šenkují a šenkovati budau, mají z toho JMP žádného platu nedávati. Kdož by pak koliv z těch všech, kteříž tak pálené panské šenkují, jiné podtají z gruntův cizích brali, ten každý má JMP, kolikrátkoliv by se toho dopustil, pokaždý 5 kop grošů českých propadnauti a z vězení nejíti, až by je položil. A več (sic) mu to dále od JMP obráceno bude, sám sobě vinu dáti musí.

Sedmé.
Purkmistrové, rychtářové a konšelové, poněvadž na sobě závazky a přísahy mají, podle tech nejprve: Co by proti pánu Bohu všemohaucímu bylo, to aby s pilnosti (na žádného se v tom neohlídajíce) přetrhovali, zlé aby trestali a dobré fedrovali. A nastala-li by JMP aneb panu auředníku i písařům toho jaká pilná potřeba, aby všickni aneb na díle, jakž by povoláni aneb obesláni byli, v místo, kdežby se jim ukázalo, najíti se dali a tu, což by jim poručeno bylo, jakž na dobré, věrné a poslušné poddané náleží, stále vykonávali, a to pod propadenim hrdla i statku. K tomu takových zbraní a zbroji, což na jednoho každého dům uloženo jest, tej aby žádný neprodával ani neodbejval.  

Osmé.
Na roboty všelijaké, když jim oznámeno bude, a zvláště na roboty ženné, mají časně a tim raněji se scházeti, jednostejnau rovnost v tom zachovávajíce, tu práci dokonati a jednoho dne obzvláště furní roboty konati. Kdoby pak ten den, když se poručí, s jinejmi nejel, má od rychtáře hned na zejtří na zámku postaven býti a z vězení nejíti, leč 15 grošů českých pokuty položí. Kteréžto pokuty polovice JMP a druhá polovice týmž rolníkům společně naležeti bude, aby ji podle své vůle kde by chtěli, obrátili.
Jestli by pak rolník nehodného a malého čeledína poslal, má pokuty 5 grošů a zahradník, poslal-li by malého, 3 groše, vše český, položiti. Pakliby s nimi nebyl, toho zamlčel a hned k té pokutě vězením toho nepřidržel, má sám tauž pokutu dvojnásobně dáti a položiti. A rychtář s robotíři, kdež náležeti bude, sám osobně s nimi se má postaviti a jsou-li ode všech, přehlížeti.

Deváté.
Kdobykoli víc od rychtářův a konšel a zvláště pak dohromady obesláni byli, má jeden každý v tom poslušnost zachovati a v to místo, kdež mu oznámeno bude, a kdež pivo JMP tehdáž u koho se šenkuje, má se každý časně dáti najíti, a to pod pokutau propadení 6 grošů českých k vobci. Jestli by pak jinde hromady dělaný byly, nežli tu, kde se pivo JMP šenkuje, každý rychtář kolikrátkoliv by se toho dopustili, pokaždé I kopu grošů českých dáti má.

Desáté.
Lesův panskejch, aby všickni poddaní, nic tam v nich na žádné potřeby nekradauc, ani co bez vůle a vědomí polesného a hajných zřízených sekajíce, týchž lesův všelijak prázdni byli. Než chtěl-li by kdo co kaupiti, ten má o to s auředníkem neb písařem důchodním jednati a kaupíce sobě, to pořádně (v mládí škody nečiníc) sekati a vykliditi. A v nic dále nesahati, než co mu prodáno jest, pod skutečným na hrdle trestáním. A co by tak kaupil, to aby časně zaplatil, tak aby hajní strany upomínáni (jakžto prvotně bejvalo), darebnich taulek uvarováni býti mohli.

Použitá literatura: Časopis národního muzea 163 z roku 1994, zveřejnil Jaroslav Čechura

(pokračování příště)