Masopust neboli karnevalové období bylo v minulosti období od Tří králů do Popeleční středy. Podle dne v kalendáři bývaly drženy Tučný čtvrtek, Masopustní neděle, Masopustní pondělí, Masopustní úterý a Popeleční středa.

Tučný čtvrtek
O tučném čtvrtku bývala k obědu vepřová pečeně se zelím a knedlíky. Také se nemělo hledět na nějaký ten džbán piva. Na tučný čtvrtek si každý měl dopřát tolik piva a mastného jídla, co snesl. Pátek a sobota utekla jako sen a už tady byla tak dlouho očekávaná masopustní neděle.

Masopustní neděle
Masopustní neděli se také říkalo neděle taneční. Hned po obědě vyhrávali hudebníci na návsi a zvali tak k muzice do hospody. Hned jak dohráli, tak se začaly otevírat vrata statků a dveře chalup a muži i ženy mířili k hospodě, kde už na ně čekali muzikanti se svými nástroji. Pivo teklo proudem, z bot tanečních páru se jen kouřilo a veselého křiku neubývalo ani v časných ranních hodinách.

Masopustní pondělí
Druhý den, na masopustní pondělí, se pokračovalo v tanci. To byl tzv. "mužovský bál". Na takovou zábavu neměla svobodná chasa přístup a musela se spokojit s přihlížením. V kole bylo vidět jen samé ženáče a vdané. Hudebníci pilně vyhrávali, protože furiantští sedláci na nějakou tu zlatku nehleděli.

Popeleční středou začíná postní období před Velikonocemi. Maškarní zábava, která probíhala zpravidla na masopustní úterý, tedy v úterý před Popeleční středou, byla vyvrcholením masopustu. Obcemi procházel průvod maškar, který končil hlučnou zábavou v hostinci. V průvodu byli masky cikánů, kteří chytali slepice, žebráci, potulní šumaři, četníci, často i čert nebo medvěd s obráceným kožichem a povříslem v půli (pozn. povříslo je druh provazu, sloužící původně především ke svazování snopů. Vyrábí se ze stonků slámy.) Čert měl kozí rohy, načerněný obličej a nahlížel ve staveních do trouby, není-li tam něco k snědku. K tradičním maskám patřili také ženich s nevěstou, kecal, tradiční řemesla - kováři, kominíci, ševci, tkalci, medvědář apod. Domácí zvířectvo zastupovali např. kůň, kohout, slepice. Kde nechodil průvod, přišel alespoň medvěd pošitý hrachovinou. U každého stavení hudba zahrála dva až tři kousky. Maškary byly většinou odměňovány koblihami, vejci, uzeným masem, ale i obilím a penězi. Leckde připravili i vepřové hody.

Z průvodu zaznívala různá provolání, masky tropily taškařice:

Masopust držíme,
nic se nevadíme
pospolu.
Proč bychom se hádali,
když jsme se tak shledali
poznovu!
V dobrém jsme se sešli,
rádi jsme se našli
pospolu.
Dříve než se rozejdeme,
ještě k sobě připijeme
poznovu!

Pro obyčejné lidi bylo toto období oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se dosyta najíst. Pak následoval dlouhý čtyřicetidenní půst. Z jazykového pohledu je zajímavé i slovo karneval (synonymum masopustu). Pochází z italského carnevale, což je v překladu "maso pryč". V době masopustu se ve městech konaly tancovačky, na vesnici vepřové hody. Těm, kdo se slávy nezúčastnil, se posílala bohatá výslužka, kdysi na Moravě zvaná šperky a v Čechách zabijačka. Výslužka většinou obsahovala huspeninu, klobásy, jelítka, jitrnice, ovar, škvarky.
Masopust končil v noci před Popeleční středou, kdy ponocný zatroubil na roh a rychtář všechny vyzval k rozchodu.  V hostinci proběhlo tradiční "pochování basy", které symbolizovalo kromě půstu i na 40 dní konec tanečních a hudebních veselic.

Druhý den (na Popeleční středu) se naposledy konzumovaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem, dopoledne ještě byla povolena kořalka. Oběd však už byl přísně postní, což většinou bývala čočka s vajíčkem, sýr, chléb, vařená krupice, pečené brambory.

Dnes se jako masopust (nebo karneval) označuje zejména toto masopustní veselí (nářečně masopust, šibřinky, fašank, ostatky atd.).

 

Použitá literatura:
Rychnovsko a Kostelecko – vlastivědný sborník z prací učitelstva obou okresů, sestavil Antonín Svoboda, nákladem Učitelské jednoty Komenský v Rychnově nad Kněžnou, tiskl Karel Šeda Kostelec nad Orlicí 1923