Přísloví z Rychnovska

Odříkaného chleba největší kus.
Nenajde-li u Stejskala, u Vejskala nenajde.
Dobrého nepálí.
Starosti člověku krásy nepřidají.
Krejčí může také lopatu za jehlu zaměniti, aniž se mu prsty zkřiví. (z Lična)
Nebudeme déle než do smrti.
Smrt číhá za každým rohem.
Po žádném člověku ještě díra ve světě nezůstala. ( z Rychnova)
Jedna chyba sto jiných za sebou táhne.
Ve vojně se vidí, že lidé jsou horší nežli zvěř.
Na vojně i mírný zvlčí.
Když je hlad, člověk se všeho odváží.
Zvykne člověk i šibenici.
Věru je věc těžká rozšlápnout bosou nohou ježka. (z Lukavice)

V nouzi se na maličkost nehledí.
Vem čert pytel, jen když mám mouku!
Třeba z kaštanů, jen když chleba.
Keťas a vydřiduch, to je jedno.
Kdo má, ať dá!
Všude lidé o dvou nohou, jen že se někde rychleji pohybují. (z Lična)
Všichni lidé mají stejné žaludky.
Já pán, ta pán, jsem oba páni.
Já pán, ty pán, kdo bude pásti svině?
Bez práce nejsou koláče a bez mouky jich vůbec neupečeš. (z Lična)
Kdo šetří, má za tři a kdo vydělává má za čtyři.
Všecko má svůj čas, včas zapřáhni a také včas vypřáhni!
Není kočka proto falešná, že tě škrábne, chceš-li na ni sáhnouti.
Ne osm hodin denně pracuj, ale osm hodin pracuj s chutí!
Pavouk čeká trpělivě v síti, až se do ní hloupá moucha chytí. (z Lična)
„Nenuťte ho, když nechce jít!“ , řekla cikánka, když vedli cikána do vězení. (z Lukavice)
Lakomec plnil sáček a když šel přes lávku, sáček mu voda vzala. (z Lukavice)

 

Použitá literatura:
Rychnovsko a Kostelecko – vlastivědný sborník z prací učitelstva obou okresů, sestavil Antonín Svoboda, nákladem Učitelské jednoty Komenský v Rychnově nad Kněžnou, tiskl Karel Šeda Kostelec nad Orlicí 1923