narodila se 21.11.1938 v Hradci Králové, žije v Častolovicích
Obětavá organizátorka, energická a schopná žena, matka dvou dětí, středoškolská učitelka, regionální publicistka, autorka několika prací o historii amatérského divadla, divadelní režisérka, herečka, význačná osobnost ochotnického divadla nejen na Rychnovsku.
Do Častolovic se společně s manželem přistěhovala v roce 2002. Pochází z ochotnické rodiny, rodiče působili v souboru Lípa v Šachově u Borohrádku, otec jako herec, maminka jako herečka a režisérka. V rodné obci absolvuje první veřejná vystoupení v recitaci a setkává se zde i s loutkovým divadlem.
Po přestěhování do Kostelce nad Orlicí pokračuje její záliba v recitaci, účinkuje v dívčím pěveckém sboru. V letech 1953 - 1956 studuje jedenáctiletou střední školu, studium úspěšně zakončuje maturitou. V té době již má za sebou asi 25 veřejných recitačních vystoupení, uvádí studentské pořady.
Roku 1955 poprvé zaskakuje v roli staré uklízečky v Lutowského Noční službě, dále hraje zpěvačku v Její pastorkyni (1956) a na základě těchto úspěchů pojímá úmysl stát se profesionální herečkou. V roce 1956 skládá talentové zkoušky na AMU, ale není přijata. Téhož roku zahajuje studium na Vysoké škole ruského jazyka a literatury v Praze, kde vstupuje do právě založeného studentského souboru (role Lidunky v Nerudově Prodané lásce).
Ve školním roce 1960/61 nastupuje 1. učitelské místo na ZDŠ Skuhrov nad Bělou. Zde zakládá recitační soubor, se kterým aktivně vystupuje, přijímá angažmá v místním ochotnickém spolku. Spolurežíruje a nastuduje roli Evy v Karvašově Meteoru (1961). V letech 1960 – 1961 absolvuje režisérský kurz při okresním kulturním středisku. Od roku 1961 nastupuje místo učitelky ruštiny na SPŠS Rychnov nad Kněžnou, kde působí až do roku 1964. Spoluzakládá Divadlo poezie v Rychnově nad Kněžnou, působí jako dramaturg, režíruje 4 komponované pořady a spolupracuje s dr. Veverkovou na založení studentského dramatického souboru PESTRÁDA. Od roku 1961 také občas spolupracuje s estrádní částí souboru Tyl (satirická a estrádní pásma). V letech 1961 - 1963 absolvuje kurz amatérských režisérů KKS (ved. Josef Vavřička, Hradec Králové) - absolutorium spolurežií Kunderovy hry Majitelé klíčů se St. Šrůtkem, Police n. M. S tímto představením se účastní divadelní přehlídky v Jaroměři (červen 1963). Pro rychnovský soubor Tyl režíruje hru Neočekávaný host (1963).
Roku 1964 uzavírá sňatek s Františkem Albrechtem. S K. Rumlem režíruje Zkrocení zlé ženy (1964). V tomto představení se ujímá i titulní role a účastní se s ním přehlídek ve Slatině nad Zdobnicí a Chlenech (hostování v Brezně - Slovensko, červen 1965).
V letech 1964 -1966 působí jako inspektorka kultury ONV Rychnov nad Kněžnou -počátek práce v divadelní porotě okresu Rychnov nad Kněžnou. Od roku 1967 se stává učitelkou češtiny a ruštiny na Střední všeobecné vzdělávací škole, později Gymnáziu, Kostelec nad Orlicí. Zde zakládá studentský soubor ŠUT. Roku
1969 na vlastní žádost vystupuje z KSČ (vstoupila 1959).
Představení Schola ludus (1970) pak poslouží jako záminka k propuštění ze školství („pro údajný neblahý vliv na mládež“). Stejná situace se opakuje i v roce 1972, následují problémy se získáním zaměstnání a další pronásledování. Ve stejném období připraví pro rychnovský zámek pásmo poezie Neutržená růže.
Z interpretů pásma vzniká soubor Duha, který uvádí Bajdžijeva (1973), zde se paní Jana ujímá režie. Společně s Josefem Bahníkem režíruje hry Nebožtík z Volšan (Longen) a Čekatel bolestného (V. Burian). Představení má přibližně šest repríz a soubor Duha s ním vítězí v krajské přehlídce amatérských divadelníků. Na předvýběru pro Šrámkův Písek bohužel inscenace nepostupuje (1975). V letech
1973 - 1977 působí jako metodička Jednotného závodního klubu pracujících v Rychnově nad Kněžnou. Součástí pracovního úvazku je i vedení dětského divadelního kroužku. Roku 1974 režíruje hru k 30. výročí SNP - Než kohout zazpívá, s dětmi se účastní krajské přehlídky dětského divadla Šubertova Dobruška. Aktivně se podílí i na Fidlovačce režisérů Vl. Frieba a Vl. Hofrichtera, která je uvedena u příležitosti oslav 100 let divadelního souboru Tyl v Rychnově nad Kněžnou.
O tři roky později (1977) dostává výpověď z klubu a je jí vysloven zákaz činnosti v odborných porotách. Od 1. 1. do 30. 6. 1978 pracuje v Městské knihovně ve Vamberku. Jako vedoucí dětského oddělení připravuje s dětmi tři komponované pořady k literárním výročím (nejzdařilejší o Julesovi Vernovi). 1.9.1978 se Jana Albrechtová stává metodičkou pro amatérské divadlo Okresní kulturní komise Rychnov nad Kněžnou. V rámci úvazku zpracovává, podle zápisů v kronikách obcí, seriál o dějinách 15 divadelních souborů, který postupně vychází v Jiskře Rychnovska. V letech 1978 - 1980 spolupracuje s recitačním souborem učňovského střediska potravin (RK). Pod jiným jménem se dokonce účastní několika divadelních přehlídek. Roku 1978 je jí udělen diplom za zásluhy o zájmovou uměleckou činnost v oblasti amatérského divadla.
V letech 1975 -1980 spolupracuje se soubory v Javornici (Madlenka z kovárny), Chlenech (Okénko - režie), konzultace představení v Rokytnici v Orlických horách, Týništi nad Orlicí a Vamberku.
Po roce 1980 se navrací do školství. V letech 1980 - 1987 vyučuje na SPŠS v Rychnově nad Kněžnou, kde zakládá recitační soubor Cé, se kterým se účastní krajské soutěže v Poličce (1982/83), a dramatický soubor TRAPAS, jenž vystupuje ve škole i na veřejnosti s autorskými texty studentů (školní satirou).
Roku 1980 s rychnovským souborem Tyl nastuduje ryze ženskou inscenaci J. Kákošové Sto hodin do zatmění. Ženská část ansámblu se v případě tohoto představení ujímá režie, hereckého obsazení i výtvarného zpracování. Obnovuje spolupráci s poradními sbory, od r. 1981 opět pracuje v okresních, příp. krajských porotách divadla dospělých i dětí a porotách dětských recitací.
Později (r.1986) zorganizuje velké vystoupení středoškoláků Rychnova nad Kněžnou (100 účinkujících studentů, 500 diváků). V letech 1987 až 1990 působí v Ústavu pro jazykovou a odbornou přípravu zahraničních studentů v Dobrušce, roku 1990 je jmenována jeho ředitelkou. Povolání, v jejím případě bez nadsázky poslání středoškolské učitelky, se dále věnuje na Obchodní akademii a Rodinné škole v Kostelci nad Orlicí (1990 -1995). Zde také režíruje hru dr. Zvonka Burkeho (Smoček) Podivné odpoledne a společně se studenty se účastní přehlídky mladých divadel. S dětmi ze ZŠ Kostelec n. O. připravuje Krále Lávru (1995), spolupracuje s kosteleckými učni na Pohádkách z krabice (vystoupení ve škole a v ZŠ Doudleby nad Orlicí).
Roku 1995 odchází do starobního důchodu, ale na školství nezanevře a na částečný úvazek učí dál na Obchodní akademii Kostelec nad Orlicí (až do r.1997).
Nadále působí v odborných porotách, věnuje se publicistické činnosti, společenskému a kulturnímu životu v novém bydlišti, obětavé práci s mládeží i začínajícími autory.
