Václav Čeřenský přichází na svět ve východočeských Častolovicích dne  6. května 1882. Jeho otec František Čeřenský (manželský syn Josefa Čeřenského – měšťana v Kostelci n. O. čp.109 a jeho ženy Alžběty rozené Kašparové) má v Častolovicích propachtovaný hostinec Panský dům (bývalé čp.6). Matka se jmenuje Marie a je dcerou Jiřího Němečka rolníka z Malých Petrovic čp.30 a  jeho manželky Kateřiny rozené Kozlové z Olešnice. Václav Čeřenský absolvuje nižší reálnou školu, obchodní pokračovací školu a šest tříd ruského gymnázia v Akermanu. Za svůj krátký život se stíhá dvakrát oženit, s první ženou má tři děti. Stává se aktivním členem tělocvičné jednoty Sokol. Čtyři roky před I. světovou válkou vysílá Sokol Václava Čeřenského do carského Ruska, kde v přibližně stotisícové československé menšině vyučuje tělocvik.

Hned v prvních dnech války se tehdy dvaatřicetiletý Čeřenský v Kyjevě dobrovolně hlásí (dne 30. srpna 1914) do České družiny. Česká družina byla předchůdkyní známých legií - vojenská jednotka složená převážně z Čechů a Slováků, nacházejících se na území carského Ruska. Václav Čeřenský je opravdu hrdým vlastencem a Sokolem, proto do sběrného střediska v Kyjevě přijíždí v sokolském kroji. Později společně s Antonínem Čílou publikuje v Čechoslovanu dne 26.9.1914 náborovou výzvu Sokolům - cvičitelům na Rusi. Velí 4. četě 3. roty a dosahuje hodnosti četaře. Do stejné jednotky jsou zařazení například známý generál Jan Syrový, plukovník Otakar Husák, major Václav Šidlík, major Firlinger. Dle dobových podkladů má Čeřenský velký vliv na organizaci celé 3. roty, protože, jako učitel tělocviku, ovládá dokonale osnovu vojenského výcviku  a je mužstvem respektován. Jednotka je zpočátku nebojovým propagačním útvarem, později intenzivně zasahuje do bojů na frontě a stává se velice uznávanou zpravodajskou složkou. V listopadu roku 1914 je V. Čeřenský spolubojovníky pověřen, ať jménem důstojníků a dobrovolníků české družiny tlumočí veliteli 3. armády generálu Radko Dimitrijevovi nespokojenost s jednáním velitele Družiny plukovníka Sezontoviče, který hrubě uráží vlastenecké smýšlení dobrovolníků. Na jednání u generála Dimitrijeva zastává Čeřenský názor, aby byla Česká družina, s ohledem na své schopnosti a výcvik, využívána pro zpravodajské účely.
V polovině listopadu 1914 se stává Čeřenský jedním z 11 vybraných dobrovolníků (Čeřenský, Daškevič, Grmela, Keller, Müller, Preisler, Vaněk, Nessý, Čižmář, Frühauf, Posker), kteří podstupují dne 25. listopadu 1914 nebezpečnou misi přes frontu do Čech, kde se mají spojit s představiteli domácího protirakouského odboje a po splnění úkolu se vrátit přes frontu zpět. Česká družina se v tuto dobu pohybuje v rakouské Haliči u Tarnówa. Cesta domů není pro Čeřenského vůbec jednoduchá. Vyráží v civilním obleku přes rakouské pozice u Nového Sadu. Přímo při odchodu se ještě ze své vůle účastní dvou bojových akcí. Dne 3. prosince 1914 je raněn, zajat rakouským vojskem u Rito, odkud je deportován do zajateckého tábora v Kleinmünchenu u Lince, kam přijíždí 12.12.1914. Před šibenicí ho zachraňuje falešný pas (vydává se totiž za Bulhara). Z tábora se mu podaří čtrnáct dní od zadržení a po 5 dnech hladovění utéct (dne 17. prosince 1914). Prchá v uniformě ruského vojáka. Jeho bratr Josef později v novinách vzpomíná, „prchal za noci, za dne ukrýval se ve stodolách a stozích“. Od 17. do 22. prosince 1914 je zcela o hladu. Přes zimní Šumavu se pěšky dostává do Kaplice, kde se ho ujímá jistý jednatel Pošumavské jednoty. Dává Čeřenskému klobouk a roztrhaný civilní kabát. Dne 22. prosince 1914 přichází Čeřenský do Českých Budějovic. V Budějovicích získává od místních vlastenců malou finanční podporu, na nádraží nastupuje na vlak a před Vánocemi dne 23. prosince 1914 přijíždí naprosto vyčerpaný do Prahy. Zde ve smíchovské sokolovně žádá známého Dr. Vaníčka, aby kontaktoval starostu Sokola Dr. Josefa Scheinera. Doktor Vaníček Čeřenského v prvních chvílích ani nepoznává, jak je sešlý. Scheinerovi předává informace o existenci České družiny a instrukce ke koordinaci akcí domácího a zahraničního odboje. V pozdějších soudních sporech musí V. Čeřenský tento fakt a svou čest obhajovat. Dr. Scheiner tajnou schůzku skutečně potvrzuje s tím, že „na základě tohoto poselství dány byly Sokolům informace, aby se nestrachovali provést dezerci“. Po prožitých útrapách se V. Čeřenský krátce zotavuje u bratra, kde se lečí z utrpěných zranění a revmatismu. V únoru 1915 se vydává na cestu zpět. Úspěšně proniká do Švýcarska, kde je opět (200 m před hraniční čárou) dne 21.1.1915 chycen a vězněn v Brandtu (Landeku). Díky falešným dokladům od svého bratra je poslán úřední cestou zpět do Čech. Nedbá úředního příkazu  a v březnu opakuje pokus o přechod švýcarské hranice. Opět neúspěšně, neboť je chycen ve Vorarlberku a odeslán zpátky do Čech.  Dne 15. srpna se na něj usměje štěstí, úspěšně překračuje švýcarské hranice a jako ruský poddaný se přes Francii, Anglii a Švédsko  10. října 1915  dostává do Ruska, kde začíná pracovat pro ruský generální štáb v Petrohradě.

(pokračování příště)